Antická literatura
ANTICKÁ LITERATURA
Řecko
-
archaické období (8. - 6. století př. n. l.)
epika: Homér - epos Ilias a Odyssea, epické dílo o trojské válce.
Ilias - posledních 51 dní trojské války, ve které bojovali Řekové proti Trojanům. Trója ležela na pobřeží Malé Asie a říkalo se jí také jinak Ilion (odtud název Ilias). Válka trvala 10 roků. Řeky vedli tito válečníci: Agamemnon, Achilleus, Odysseus, Patrokles. Trójany pak zejména Hektor a Paris. Zápletka eposu začala na straně Řeků, kdy řecký hrdina Achilleus odmítá bojovat proti Tróji, neboť jeho spolubojovník - další řecký hrdina Agamemnon mu odňal ukořistěnou otrokyni. Když však padl Achilleův věrný přítel Patrokles, rozhodl se, že pomstí přítelovu smrt a po velkých bojích zabil nejslavnějšího trojského hrdinu Hektora. Achilleus se však konce války nedočkal, byl zasažen šípem do paty, jediného zranitelného místa na svém těle (zabil ho trojský hrdina - princ Paris).
Odyssea - posledních 41 dní desetiletého bloudění řeckého hrdiny - krále Odyssea, který se vrací z Tróje na rodný ostrov Ithaku ke své manželce Penelopě a synovi Telemachovi.
Ezop – bajky; bajka = krátké veršované nebo prozaické vyprávění, kde zvířata jednají a mluví jako
lidé; v bajkách je alegorie – jinotaj (skryté vyjádření určité skutečnosti) a v závěru je
mravní ponaučení
lyrika: Anakreón - anakreontika = poezie opěvující víno, ženy, zpěv
Sapfó - žila na ostrově Lesbos; psala lyrické milostné básně, které se recitovali za doprovodu brn-
kání na lyru
-
antické období (5. - 4. století př. n. l.)
tragédie: z řeckého tragoidia = kozlí zpěv (sbor pěvců převlečených do kozlích kůží), náměty z mytologie (bájí), hrdina se dostává do nesmiřitelného konfliktu se silami, mocnějšími než on sám (osud, společenské zákony, bohové ... ), hrdina v boji s těmito silami podléhá, někdy umírá.
Aischilos - Oresteia - tragédie z okruhu trojské války. Řecký hrdina z trojské války Agamemnon byl po svém návratu zavražděn nevěrnou manželkou Klitaimnestrou a jejím milencem , který se chtěl zmocnit vlády. Agamemnonův syn Orestes pomstil po letech vraždu svého otce a zabije matku a jejího nápadníka. I když lid s jeho činem souhlasí, Orestes odchází do ciziny.
Sofokles - Král Oidipus – syn thébského krále Oidipus má věštbou předurčeno, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Aby se věštba nesplnila, byl novorozený syn na rozkaz rodičů pohozen. Chlapce se ujali cizí lidé. Když se Oidipus dozvídá o hrůzné věštbě, opouští domnělé rodiče a při návratu do rodných Théb zabije skutečného otce. Osvobodí město od obludy Sfingy, stane se thébským vladařem, ožení se, aniž by o tom věděl, se svou matkou a zplodí s ní čtyři děti.
Když postupně Oidipus zjistí pravou skutečnost, je zdrcen. Jeho manželka (matka) spáchá sebevraždu, Oidipus se oslepí a odchází do vyhnanství.
Antigona - osud jedné z dcer Oidipa Antigony. Když thébský král Oidipus zjistí, že
nevědomky zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou, v zoufalství se oslepí a odchází do
vyhnanství. Jeho dcera Antigona ho následuje. Brzy po jejich odchodu se dostávají do sporu
Oidipovi synové.V bratrovražedném boji oba zahynou. Thébský král Kreón vypraví pohřeb
pouze jednomu z nich.. Antigona však nechá druhého bratra také pohřbít a za trest je zaživa
zazděna v královské hrobce, kde se oběsí.
Až příliš pozdě nechá věštbou k rozumu přivedený král hrobku otevřít - Antigona je již
mrtva. Sebevraždu také spáchá králův syn, Antigonin snoubenec (probodne se mečem) a
ze žalu nad ztrátou syna končí dobrovolně život také králova manželka.
Euripides - Médeia - královská dcera Médeia zachránila vůdce Argonautů Iasona a pomohla mu dosáhnout cíle námořní výpravy - zmocnit se zlatého rouna. Médeia tak milovala svého manžela Iasona, že kvůli němu zradila otce, napomáhala při vraždě svého bratra. Iason však Médeiu opustí, aby se mohl oženit s jinou ženou. Médeina vášnivá láska se mění ve stejně vášnivou nenávist. Zahubí Iasonovu nevěstu a jejího otce, zabije své dva synky. Její čin je vykoupen božským zásahem, kdy odlétá s mrtvolkami svých dětí do Athén (deus ex machina).
komedie: Aristofanes - Žáby - řeší aktuální politické otázky, kritika přetvářky a podlosti.
Lysistrate - téma dívčí války. Athéňanka Lysistrate přesvědčí ženy řeckých měst, aby odmítaly sdílet lože s muži do té doby, dokud oni nepřestanou válčit. Athénské ženy obsadí Akropoli a zmocní se státní pokladny. Když se Athénští a Spartští bojovníci přesvědčí o neoblomném přesvědčení svých žen, je mezi válčícími městy uzavřen mír.
próza: historie: Hérodotos
řečnictví: Démosthenés - proslavil se svými filipikami = útočné řeči proti Filipu Makedonskému (otec Alexandra Velikého), který ovládl celé Řecko a Persii
filosofie: Sokrates - "Vím, že nic nevím", jeho manželka Xantipa - hašteřivá ženská, byl vězněn a ve vězení spáchal sebevraždu; se svými žáky vedl metodu dialogu
Aristoteles - vychovatel Alexandra Makedonského, díla: Poetika (umění básnické), Rétorika (umění řečnické), zakladatel logiky
Platon
-
helénistické období ( 4. - 1/2 st. př. n. l.)
kosmopolitismus - nadnárodní, úpadek krásné literatury, rozvoj přírodních věd: Pythagoras, Archimedes, Euklides, Hypokrates (lékař)
Řím (římská = latinská literatura)
Plautus (3. st. př. n. l.) - komedie, ve kterých poukazuje na špatné vlastnosti lidí a zesměšňuje je
Lišák Pseudolus - titulní postava mazaného, tlamatého, břichatého a šmajdavého otroka patří k nejoblíbenějším hrdinům světové komediální tvorby a zakládá oblíbenou tradici vítězícího sluhy a poraženého pána. Pseudolus díky své výmluvnosti a šťastné náhodě získá svému pánovi milovanou dívku a navíc ještě peníze za vyhranou sázku.
O hrnci - lakomec - předloha pro Moliera
Cicero (1. st. př. n. l.) - řečník, filozof, politik - jeho vybroušený sloh = vzor dokonalé latiny, jeho zásady uměleckého řečnického stylu platí dodnes.
dílo Dvě rozmluvy - mezilidské vztahy
Vergilius (1. st. př. n. l.) - Aeneis - účastník trójské války a občan Tróje Aeneas na pokyn bohů prchá s otcem a malým synkem z hořícího města, aby hledal novou vlast. Po bloudění Středozemním mořem a mnohých dobrodružstvích nakonec přistane při ústí řeky Tibery, kde zakládá město Lavinium, zárodek budoucího Říma.
Ovidius (př. n. l./n. l.) - římský básník
Proměny - (Metamorfózy) - obsahuje báje (mýty) - řeckého a římského původu od stvoření světa, stvoření člověka, o potopě světa až po vládu Caesara
řecké mýty - např. o Dajdalovi a Ikarovi, o Orfeovi, o králi Midasovi ...
římské mýty - např. o Aeneovi, o Romulovi, o proměně duše Iulia Caesara v kometu
Petronius (1. st. n. l.) - Satirikon - satirický román, autor humorně kritizuje život boháčů v Římě (Lukulské hody - nákladná hostina podle lékaře Lukula.